Konecne v Indii
CESTA
Z cestovani letadlem jsem byla dost nervozni, protoze jsem sama nikdy neletela, ale az na to jak jsem byla utahana probehlo vsechno v pohode. Na letisti v Bangalore uz na me cekla otec Joy, nechal me si po ceste odpocinout a mohla jsem vyzkouset sve prvni indicke jidlo. Nevari tu vubec spatne, ale ani po skoro trech tydnech jeste nejsem uplne zvykla na to, jak je tu vsechno ostre. A to i k snidani.
PROBLEMY ME PRONASLEDUJI I SEM
V Bangalore jsem se sla zaregistrovat na cizineckou policii a zjistila jsem, ze mam viza napsana na spatnou adresu. Ne na misto, kde budu pusobit, ale na Bangalore, kde je hlavni sidlo mistni salesianske organizace. Krom toho, ze me poslali pro chybejici dokumenty, rekli, ze kontaktuji ceskou ambasasadu a za mam prijit za 15 dni. abzch tohle zjistila stravila jsem na policii 5,5 hodiny. Potom jsem jela do Hospetu, kam za mnou kazdou chvili chodila mistni policie, jakto ze jeste nemam registraci. Maji tu vic policejnich stanic, a z kazde se chodi ptat, misto aby si to navzajem rekli. Ti me poslali na dalsi policii do jineho mesta, kam jsem jela uplne zbytecne a jedine co mi tam rekli, je at prijedu, az budu mit tu registraci... Ted jsem opet v Bangalore, kde mi rekli, ze jeste nic nevyridili a ze tu mam pockat a v utery jim zavolat, jestli uz to nemaji vyresene. Do te doby tu musim cekat a nemuzu se vratit do Hospetu, protoze bych tam byla nelegalne. Tak tu aspon mam cas neco napsat sem, kdyz uz nic jineho :) No dobra, jeste jsem si tu konecne koupila indicke obleceni, doted jsem na to vubec nemela cas. Je to dost nezvyk, ale neni to spatne :)
HOSPET
Hospet je mesto, ve kterem bych mela cely rok pusobit. Za ty dva tydny, co jsem tam byla jsem si ho zamilovala. Ted mi hodne chybi, kdyz jsem v Bangalore, kde nemam skoro nic na praci. Hned jak jsem prijela, sesypaly se na me decka, popadly muj tezky kufr, dali ho jednomu klucinovi na hlavu a ten mi ho vynesl po schodech nahoru k pokoji. Nechapu, jak to dokazal.
Hned ze zacatku mi hodne pomohl Johanes, dobrovolnik z Nemecka, ktery prave vcera dokoncil svou dobrovolnou sluzbu. V prvnich dnech mi hned ukazal, kde co je a jak to tu funguje. Bude mi tu chybet, ale nastesti tu jsou skveli mistni salesiani. Sice mam trochu problemy s jejich anglictinou, ale oni jsou naprosto v pohode, takze se s nimi da vyjit i tak.
MOJE PRACE
Kazdy den rano a vecer dohlizim na 26 kluku, kteri tu bydli na internatu a do skoly chodi do mesta, aby se ucili. Je to celkem narocna prace, protoze oni skoro nemluvi anglicky a ja mam zatim jen par zakladnich slovicek v kannade (mistni jazyk). Oni by ti kluci byli v pohode, kdybych je nemusela hlidat, aby se ucili. Takhle to berou jako buzeraci a nekdy mi to davaj pekne sezrat. No nastesti mi chodi obcat pomoct vychovatel z vedlejsi tridy. Ten autoritu narozdil ode me ma. Mozna za to muze ten prut, ktery drzi v ruce, a neboji se jim svihnout. Toho chlapa se nekdy bojim i ja. Ale neni to tak hrozne, jen si jeste musim zvyknout. A kdyz to fakt nepujde, mam moznost rict, ze to delat nebudu. To se ale asi nestane.
Neni to tu ale jen otrocina :) Mame tu jednu velkou halu, kde bydli padesat malych deti. Holky i kluci. Ti jsou rozdeleni do tri trid podle schopnosti. Ja ucim dve z nich zaklady Aj. Jsou to uzasna decka. Obcas sice zkousi, co si mohou dovolit, ale to je normalni a neni to v takove mire, ze bych to nezvladla. Pro tyto deti dvakrat tydne pripravuji velky spolecny program. Zatim jsme jednou vyrabeli a jednou hrali hru. Oboji melo uspech, tak doufam, ze mi napady vydrzi cely rok.
Domluvila jsem se se salesiany, ze budu kazdou nedeli travit ve Snehale (doufam, ze to pisu spravne), malem stredisku na kraji mesta, kde je 40 deti a uzasna atmosfera. Zatim jsem se tam dostala jen na kratkou chvili, ale uz se tesim, az tam budu moci zacit jezdit pravidelne.
Ctvrtky mam volne, mohu se zaridit podle sveho. Zatim vzdycky byla nejaka specialni akce, kde byla nutna moje pritomnost, ale treba to priste vyjde.
Jinak kazdou volnou chvili, kdy nejsem uplne utahana travim s malyma detma. Pomaham s uklidem, nebo s nima jenom hraju hry nebo blbnu. Jsou ze me uplne odvazani. Porad porovnavaji nasi barvu kuze, prohlizi si moje hodinky (mam takove silene - decke se vcelkama), nebo me nuti zpivat :D.